„Ať se nadcházející rok stane kolébkou nového člověka a nové společnosti“
Nový rok, 00:10, 2012; Amritapuri
Amma se modlí, aby se příští rok stal kolébkou nového člověka a nové společnosti.
Nový rok představuje výjimečný okamžik, kdy se lidé snaží napravit veškeré chyby z roku předešlého a překonat svou lenost. Atmosféra je naplněna zájmem a nadšením z nového začátku. Mnoho z nás formuluje svá předsevzetí, snaží se osvojit si nové zvyky. Mnoho začíná psát deník. Když se však podíváme do deníku o šest měsíců později, zjistíme, že svá předsevzetí jsme vydrželi tak prvních čtrnáct dnů, v optimálním případě tři měsíce. U většiny z nás je to běžná praxe. Nedokážeme vytrvale usilovat o správné věci. Trvalé úsilí se vždy setká s úspěchem. Například jedinci, kteří po mnoho let sloužili v armádě nebo jiné organizaci se mohou vždy chlubit jejím čestným členstvím. My však ve svých slibech a správném jednání nevydržíme dlouho. Mnoho jedinců začne cvičit jógu, ale za dva, tři dny přestanou. Mnoho z nás začne s nadšením meditovat, ale za pár měsíců je po nadšení a i po meditaci.
Správné jednání bychom neměli odkládat. Naše mysl se neustále mění. Potřebujeme neustálou bdělost a vědomé úsilí, abychom mluvili hezky, chovali se správně, trpělivě a se soucítěním. Takové jednání se pomalu stane zvykem, který se posléze stane naší pevnou součástí. Úspěch v životě je dán právě těmito zvyky.
Lidským bytostem byla poskytnuta naprostá svoboda, aby svou životní knihu popsali podle svých přání. Bůh nám daruje tužku a papír, ale nikdy neřekne, co máme psát. Pouze ukáže, jak psát; dává nám pokyny. Co napíšeme do své knihy života, závisí jen na nás. Jsme tedy svobodní. Chceme-li, můžeme psát knihu dobra, lásky a krásy. Rovněž můžeme napsat stránky plné nenávisti a zloby. Bůh nám dává rady v podobě výsledků dobrých a špatných činů. Během roku 2011 lidé obdrželi mnoho těchto „rad“.
Přírodní katastrofy, společenské konflikty a ekonomické krize ruší klidný spánek bezpočtu lidí po celém světě. Lidská mysl je každým dnem více pronásledována obavami a úzkostmi. Lidé se nechovají inteligentně a výsledkem toho je narušená harmonie přírody. Vzduch, voda a půda obsahují množství jedů. Příroda, kdysi symbol splněných přání (kamadenu, v hinduismu obraz posvátné krávy, která plní veškerá přání oddaných), začíná trpět nedostatky. Zásoby ropy se markantně snižují, ubývá potravinových zásob a pitná voda a čistý vzduch přestávají být samozřejmostí. Co jsme udělali špatně? Jádro pudla tkví v naší neschopnosti rozlišit mezi skutečnými požadavky a luxusem.
Pokud by naše generace dokázala znovu nastolit povědomí Dharmy, chudoba a hladomor by zmizel jako zlý sen.
Nový rok nás upomíná na plynutí času. Jako voda, která kapku po kapce vytéká z prasklé nádoby, tak se minutu po minutě zmenšuje i naše životní dráha. Největším darem nás, lidských bytostí, který na tomto světě máme, je čas. Cokoli ztratíme lze získat zpět. Čas nikoli. Tuto skutečnost bychom měli mít na paměti a neustále podle ní žít. Také bychom si měli uvědomit, že každé tikání hodin představuje krok ke smrti, která se neustále blíží.
Cokoli na světě uvidíme, uslyšíme či zakusíme, je pomíjivé. Musíme najít trvalou podstatu všeho, Átmán. Poté uvidíme, že nikdo v tomto světě není od nás oddělen.
Dny ubíhají jeden po druhém, ať pláčeme nebo se smějeme. Proč se tedy raději neusmíváme? Smích je hudbou naší duše. Nesmíme se smát chybám druhých. Snažme se vidět v ostatních pouze dobro a sdílejme jen hezké myšlenky, slova a činy. Zkusme se smát i vlastním omylům a zkratům.
Amma slyší od mnoha lidí, že svět roku 2012 skončí. Zastává však jiný názor. V různých částech světa dojde k určitým událostem. Podíváme-li se na naši planetu, na vodstvo, atmosféru, přírodu a lidské bytosti, nalezneme všude neklid. Neklid se šíří ve světě jako ozvěna hromu v té či oné podobě. Smrt představuje nevyhnutelnou součást života. Překvapit nás může kdykoli a kdekoli. Stejně jako po napsání tečky za větou začínáme psát další slova, znamená konec jednoho života pouze počátek nového. Nesmíme tedy žít ve strachu. Naučme se přijímat. Pokusme se žít následovně: „Ať se stane cokoli, budu silný, odvážný a šťastný.“ Žít v obavách je jako ležet na svrchní straně bomby; nikdy nedokážeme spát klidně. Amma si nemyslí, že se letos stane něco velmi vážného. Ve všech koutech světa vždy dochází k tragédiím. Nehody vidíme při každodenním cestování i my. Slyšíme o pádech letadel. Povodně, zemětřesení, cyklóny a tsunami se pravidelně opakují. Ať se nacházíme kdekoli, snažme se být šťastní, kultivujme víru ve svou Pravou Přirozenost a nezištně pomáhejme ostatním.
Každý červ se narodí, rozmnoží se a zemře. Zvířata se chovají stejně. Jestliže se takto chovají i lidské bytosti, jaký je potom rozdíl mezi námi a jinými tvory? Jakou zprávu zanecháme světu? Mudrci díky svému nezištnému jednání žijí navěky. I když nejsme schopni podobné velikosti, snažme se pomáhat ostatním alespoň podle svých malých schopností. Vyroste-li v poušti jen jediný strom, vytvoří alespoň kousek stínu. Rozkvete-li jediná květina, vznikne alespoň malé množství krásy. Nedokážeme možná nic přečíst pod slabou žárovkou, ale když podobných žárovek bude více, uvidíme jasně. Ve spojení dokážeme hodně. Svět představuje jakési jezero, které nemůže vyčistit pouze jeden člověk. Když však přidá ruku k dílu každý z nás, společně ho vyčistíme. Pokusme se dělat vše, co je v našich silách. Tímto způsobem určitě dosáhneme všeho, co potřebujeme.
Jako jakékoli jiné rozhodnutí, štěstí je také rozhodnutí – je to pevné rozhodnutí, že „ať se stane cokoli, budu štastný. Budu silný. Nejsem nikdy sám. Paraátmán je vždy se mnou.“ Ať mé děti získají nezbytnou mentální sílu, nadšení a důvěru v sebe sama. Ať se Boží milost dostane ke všem mým dětem.
Výňatky s novoročního projevu Sri Mata Amritanandamayi Devi r. 2012