Hledejte ve všem to nové a krásné, a naplní vás radost
Novoroční projev Ammy (zkrácená verze)
Amritapuri, 1. ledna 2018
Nastává příznivá chvíle, kdy svět vstupuje do nového roku. Každý sní o šťastné a příznivé budoucnosti. Kéž tento rok prostoupí štěstí a mír, a ubude válek a konfliktů. Modlit se a doufat ve slibnou budoucnost však samo o sobě nestačí. Měli bychom být také připraveni pracovat – pozorně, odhodlaně a sebejistě. Poučme se z vlastních chyb a překonejme sami sebe novým úsilím. Poctivou snahu provází Boží milost. Kéž se nám daří budovat svět plný dobra, pokoje a lásky. Kéž se v tomto novém roce přiblížíme více k Bohu, přírodě i bližním.
Každého těší zakoušet něco nového. Zamyslely se ale někdy mé děti nad tím, co dané věci propůjčuje její svěžest? Je to láska a otevřenost našeho srdce – jen díky nim jsme schopni vidět krásu a dobro ve všem. Každý máme ve svém srdci květinovou zahradu, její květiny však hyzdí suché listy sobeckosti, hněvu a závisti. Květy vnitřní dobroty zarůstají býlím. Vytrhejme tento plevel a probuďme k životu pozitivní myšlenky. Pěstujme mysl, která neskýtá útočiště nevraživostem minulosti, ale naopak zaujímá k věcem nový postoj. Jestliže to dokážeme, uvidíme ve všem to nové a krásné, a naplní nás radost.
Řada lidí tady ve vesnici provozuje stánek s limonádou. Nakoupí sto citronů a prodávají citronádu. Na konci každého dne spočítají, kolik spotřebovali citronů, kolik šťávy z nich vymačkali, kolik jich museli vyhodit atd. Když je jejich tržba neuspokojivá, přemýšlejí, co by mohli udělat jinak. Neustále se jim honí hlavou, jak by mohli utržit více peněz. Každý večer před ulehnutím bychom i my měli udělat podobnou rekapitulaci: „Dnes jsem kvůli vlastní sobeckosti dostal vztek na tolik a tolik lidí. Dnes jsem ublížil tolika a tolika lidem. Bože, kéž to už zítra neudělám.“
Děti, život je jako kniha, z níž se můžeme učit každý den. Z žádné jiné knihy se nenaučíme tolik jako z tohoto vnitřního diáře. Měli bychom se nad jeho výkladem zamýšlet. Tato praxe je ještě důležitější než meditace nebo modlitba. Prostřednictvím sebereflexe dosáhneme konečného cíle – svého Pravého Já.
Skutečně hledající by se měl modlit takto: „Bože, dej mi sílu vidět v ostatních jen dobro, myslet dobro a konat dobro. Prosím, dej mi mysl, která nikoho nezraní myšlenkou, slovem ani skutkem.“ K takovému ideálu vzhlížíme skrze modlitby a studium svatých písem, dokud se s ním plně neztotožníme.
Opravdu temné nejsou ty dny, kdy se obloha zatáhne mraky, ale ty, kdy nemyslíme na Boha. V ty dny, kdy nevykonáme nic nezištně, převládá zlo. Když se okolnosti vyvinou nepříznivě, většina lidí se hroutí. Přitom schopnost překonat problémy a zvítězit nad nimi leží v každém z nás.
Život je krátký. Čas jednou ztracený je ztracený navždy. Mé děti by měly být jako motýli. Motýl žije jen několik dní, ale za svůj krátký život rozdává jen radost. Měli bychom umět druhé rozradostnit a být šťastní. Jen takoví lidé jsou skutečně naživu. Ostatní s každým novým okamžikem jen umírají.
Pěstujme v tomto roce mysl, která nezpychne nad úspěchy, mysl, která se nepoddá nezdaru, mysl, která nalezne radost v dávání, mysl, která dokáže přijmout kritiku láskyplně. O takovou mysl všichni usilujme. Lidé s takovým duševním rozpoložením nemohou nikdy selhat. Amma předkládá své děti Svrchovanému Já a modlí se, aby se úsměv obětavosti a vnitřní odvahy z jejich rtů nikdy nevytratil.