Indie, známá svou ojedinělou tolerancí a otevřeností ve svém vnímání světa, je domovem bezpočtu filozofií a náboženských systémů. Zdánlivá rozmanitost jejích podob, s jakou se v jednotlivých oblastech setkáváme, má však pevný společný základ – hluboké duchovní kořeny.

Za svou živou spiritualitu vděčí Indie z velké části rišiům (mudrcům), kteří vždy šířili ideály lásky, soucítění, pravdy a nesobeckosti – nejpodstatnější aspekty spirituality – a vytvořili rituály a obyčeje, jejichž cílem bylo principy duchovního života uchovat a předat je budoucím generacím. Tyto duchovní praktiky zahrnují úctívání božstev v chrámech, vnímání lidského života jako procesu rozděleného do čtyř fází (studium, rodinný život, odloučenost a odříkání), zpívání posvátných manter a bhadžanů (devocionálních písní), či dodržování festivalů a šestnácti hlavních samskár (očistných duchovních obřadů, vykonávaných u příležitosti významných událostí v životě jedince, jako je narození, svatba či smrt).

Postupem času však tyto rituály z převážné části pozbyly svého někdejšího významu a lidé je začali provádět jako otrocké, bezduché úkony, k jejimž původním posvátným účelům již nebyli schopni dohlédnout. Později bylo studium véd (soubor nejstaršího náboženského vědění Indie) a vykonávání chrámových ritů svěřeno bráhmanům (příslušníkům nejvyšší kasty kněží). V otázce uctívání božstev bylo na laickou veřejnost uvaleno množství omezení. Hospodáři už například nesměli zpívat tisíc božských jmen Boží matky – Sri Lalita Sahasranama. Má se za to, že utrpení moderní indické společnosti pramení právě z tohoto úpadku hodnot.

Již více než tři plná desetiletí se Amma věnuje obnovování tradičních hodnot a přivádí lidi zpět k pravému významu a důležitosti mnoha tradičních rituálů a festivalů. Ve snaze odpovědět na aktuální potřeby své doby rovněž iniciovala několik revolučních změn. Povbuzuje všechny jedince – bez ohledu na jejich kastu, rasu či pohlaví – aby zpívali mantry, prováděli pudžu (obřad vyjadřující vděčnost Bohu) či dokonce sami působili v roli duchovních.

Každý týden obdrží od Ammy svou mantru stovky jedinců. Prostřednictvím jednoduchých rozprav, plných vtipných příběhů a logiky, pak  mluví o tom, jaké místo by měla v životě člověka spiritualita zaujímat, a vždy zdůrazňuje praktické provádění duchovních principů v našem životě. Tímto způsobem Amma vnáší i mezi obyčejné lidi nové duchovní uvědomění. Vzývat zlo je v lidské společnosti snadné, ale vzývat dobro je  obtížné.

Než může vzniknout další nemocnice AIMS (Amrita Institute of Medical Sciences), než může být adoptována další zpustošená vesnice, než může být obnoven další kus vykáceného lesa, musí nejprve nastat změna v srdcích a myslích bytostí, aby byli schopni konat dobro.