Člověk, který nastoupil duchovní cestu, musí být skálopevně přesvědčen, že ho cesta dovede do cíle, a musí v něm vyrůst rozhodnutí vytrvat. Jeho jednobodové, neumdlévající úsilí se pak nemůže minout účinkem. Dalšími spolehlivými průvodci na cestě jsou schopnost rozlišovat a nezaujatost.
Je dobré se držet jedné cesty. Amma to ilustruje na příběhu pacienta, který nejprve vyzkoušel klasickou alopatickou léčbu, ale že nebyl spokojen, vystřídal postupně homeopatii, masáže, ajurvédu a čínskou medicínu. Posléze s pocitem křivdy zjistil, že navzdory své snaze se uzdravit je stále nemocen…
Pokud neustále střídáme nejrůznější metody, které nás mají přiblížit k cíli, zjistíme, že nikam nepostupujeme. Amma vypráví příběh chlapce, který potřeboval zkrátit nové kalhoty. Požádal mámu, ale ta ho odbyla, že nemá čas. Takto poprosil tátu, sestru a služku. Později se k tomu všichni dostali a nezávisle na sobě kalhoty chlapci zkrátili. Když se hoch vrátil ze školy, našel doma místo kalhot nové kraťasy… Podobně i my často běháme z cesty na cestu, ale ve výsledku se nedostáváme tam, kam jsme chtěli.
Cílem duchovní cesty je znovu v sobě objevit skrytou krásu. Proces probuzení se k ní je spontánní a je výsledkem řady let praxe. Nelze jej vynutit přes noc. Je třeba být trpělivý, trpělivost je základ všeho růstu. My však často hledáme zkratky, protože neustále někam spěcháme. Jako pták na moři, který seděl na lodním stožáru a nechtěl čekat, až loď dopluje do přístavu. Nejdřív se rozletěl na sever, ale pevninu neobjevil a vysílený se vrátil. Pak letěl na východ, na jih, na západ. Nakonec mu nezbylo než se vrátit na stěžeň. Zanedlouho potom loď dorazila ke břehu… Pokud jsme vytrvalí, trpěliví a odevzdaní, loď Gurua nás převeze přes oceán (samsáry).
Mysl se nás neustále snaží rozptýlit, aby mohla zůstat pánem nad situacemi. Duchovní praxe její moc oslabuje. Amma takovou mysl přirovnává k prodavači, který prodal zákazníkovi návnadu na ryby za 50 000 dolarů. Když se ho šéf ptal, jak to dokázal, prodavač vyprávěl, že zákazník si nejprve přišel pro horolezeckou mapu. Prodavač mu naznačil, že možná bude pršet a že bude lepší jet na ryby. Kromě návnady a prutu ho ještě přesvědčil, že nejlépe se ryby chytají na člunu, a k tomu mu prodal auto, kterým člun k řece doveze… Pokud se necháme vtáhnout do léčky, kterou na nás mysl jakožto prodavačka myšlenek neustále chystá, pojmeme podezření, že na našem současném plánu je něco špatně a že nutně potřebujeme jiný… Nakupujme v mysli jako v supermarketu – berme si jen dobré věci, a ne to, co nepotřebujeme nebo co je nezdravé.
Abychom dokázali být vytrvalí, musíme svůj cíl hluboce milovat. Pak se každý den promění v oslavu Života. Jednou z největších překážek na cestě je strach, který v nás vyvolává myšlenku „něco takového určitě nedokážu“. Amma poukazuje na úspěchy horolezce Hillaryho, kterého četné neúspěchy v cestě na vrchol nedokázaly odradit. Když novináři podotýkali, jak těžké to muselo být, namítal, že nejtěžší bylo překonat počáteční strach, že neuspěje. Ostatní už bylo snadné.
Musíme svůj život proměnit v královské město Ajódhja (doslova „místo, kde není válka“).
Všechno, co děláme, dělejme s vědomím neviditelné energie (Božské milosti), která nám to umožňuje. Božský zákon není možné obejít. Člověk vždy sklidí to, co zasel. Dobré skutky vedou k dobré karmě a stávají se naším „životním pojištěním“. Špatné činy, kterých jsme se dopustili v minulosti, mají své důsledky. Amma vypráví příběh o žebrákovi, který se stal králem. V předchozím životě byl totiž lovcem, který neměl to srdce zastřelit srně její mládě před očima…
Minulost je jako prošlá směnka, budoucnost jako otázka bez odpovědi. Nemá smysl jim přikládat důležitost. Jediné, co můžeme ovlivnit, je tento okamžik. Ani další nadechnutí není v našich rukou. Amma to ilustruje na příběhu dvou krav na jatkách, které se spolu dohadují o seno…
Všechno, co děláme, by mělo ostatním přinášet radost. V okolí sopky žádné květiny nerostou…
Jen Bůh je naším pravým bohatstvím. Pokud milujeme Boha, naše myšlenky a emoce jím budou prostoupeny, a budeme spokojení (a budeme mít sílu pro praxi).
Fyzické a duševní zdraví jsou dvě různé věci. Zatímco fyzické zdraví sílí, čím více se hýbáme, duševní zdraví se utužuje, čím méně za věcmi běháme a těkáme.
Být šťastný je rozhodnutí jako každé jiné. Život, který nám byl dán, se rodí v lásce, má být prožitý v lásce a v lásce má také skončit.
Ať se naše oči ověnčí vráskami trpělivosti, ať se naše rty zbarví vlídnými slovy, a naše ruce ať ozdobí henna dobrých činů…
(zdroj: Proslov při programu Ammy v Evropě 2019, překlad a shrnutí Radka K. pro setkaniscestou.cz)