Největším bohatstvím Indie je její kultura hledání vlastní Božské podstaty (Seberealizace). Bůh zde není vnímán jako něco vyčleněného stranou, ale jako ryzí podstata každého člověka, Pravé Já dlící v našich srdcích. Pozvednout se z úrovně obyčejné lidské bytosti na výšiny Božského Vědomí je možné většinou pod vedením někoho, kdo se v tomto požehnaném stavu nachází. Takový člověk bývá označován jako Satguru, pravý mistr, neboli ten, jenž získal dokonalou nadvládu nad myslí, ten, kdo spočívá mimo ni.

Indie získala do vínku řadu seberealizovaných mistrů, kteří jsou živým, nepřerušeným dědictvím dob dávno minulých a kteří mohou své žáky dovést až k bráně nejzazší skutečnosti. Ačkoli si Amma nic nenárokuje, pravdou zůstává, že hledající ze všech končin světa v ní nacházejí toho, koho hledali – bytost, jež přímo zakouší a žije svrchovanou pravdu a jež je schopna k tomuto cíli dovést i ostatní.

Amma pokládá všechny za své děti, a tak nikoho neodmítne a je přístupná všem bez rozdílu. Je vždy připravena pomoci těm, kdo za ní přicházejí s důvěrou a upřímnou potřebou, ať je to chudý rybář, jehož trápí nevalný úlovek, nebo žák dotazující se po povaze skutečnosti. A přestože k nim promlouvá malajálamštinou, svou mateřštinou, dokáže vysvětlit i velmi složité věci takovým způsobem, že je pochopí úplně každý. Ačkoli Amma nikdy neměla gurua ani nestudovala svatá písma stala se pro miliony lidí duchovním učitelem.

Není tajemstvím, že Amma dochodila pouze čtvrtou třídu základní školy. Přesto je nyní považována za oficiální představitelku duchovní kultury nejenom v Indii, ale i v zahraničí. V roce 1995, na počest padesátiletého výročí vzniku Organizace spojených národů, pronesla Amma řeč k účastníkům Konference různých náboženských vyznání. V projevu zmínila i svou vizi budoucnosti, v níž víra a meditace přivedou svět až k místu Poznání, jednoty, míru a pokoje.