Duchovní cvičení vedou ke svobodě

Pondělí 7. dubna 2014, Amritapuri, Meditace na pobřeží a otázky & odpovědi

(převzato z  cz.amma.org)

Otázka:

Ammo, jak mohu posílit svou disciplínu, aniž bych na sebe byla příliš tvrdá?

Amma:

Dcero, když budeš chtít postavit dům, jak budeš postupovat? Nejdřív si rozmyslíš, jak by měl vypadat, pak se sejdeš s architektem a nakonec se dům začne stavět. Je to tak?

Se sebepoznáním je to stejné. Pokud si přeješ poznat své pravé Já, začneš dělat vše pro to, abys tohoto cíledosáhla. Zároveň se budeš snažit vyvarovat se věcí, které by tě od cíle mohly odvádět pryč.

Čím více lásky pro dosažení sebepoznání v sobě rozvineš a čím lépe porozumíš tomu, jaký užitek různá duchovní cvičení přinášejí, tím snadněji se ti bude dařit tato cvičeni provádět. Láska je jako palivo, které tě na cestě pohání dál, dodává nadšení, energii a život.

Když rodiče potřebují čas na práci a nemůžou se proto naplno věnovat svému dítěti, zabaví jej pastelkami nebo hračkami. Dítě si začne hrát a matka ví, kde je, co dělá a že je v bezpečí.

Podobně  funguje i mysl. Přirozeností mysli je být neustále aktivní. Smyslem duchovních cvičení není, aby omezovala naši svobodu, ale aby dala mysli činnost, která jí a pomůže a ochrání.

V letadle nás během letu stevardka vyzve, abychom si zapnuli bezpečnostní pás. Sama z toho nemá žádný užitek a nedělá to ani proto, aby nás potrápila – ale pro naše vlastní bezpečí a ochranu.

Stejně tak se nám na začátku duchovních cvičení bude zdát, že nás omezují a berou nám svobodu. Ve skutečnosti nás ale ke svobodě vedou.

Rozvinout porozumění a správný přístup k duchovním cvičením nám pomohou posvátné knihy. Pochopíme pak, proč jsou duchovní cvičení důležitá a jak s jejich pomocí dojdeme k cíli. Prospěch z této praxe nebude mít žádný bůh nebo guru, ale jen my sami.

Čím lépe porozumíme, proč jsou pro nás duchovní cvičení užitečná, tím více inspirace a vytrvalosti pro jejich další provádění budeme mít.

Studenti se obvykle řídí časovým rozvrhem, aby byli ve škole dobře připraveni a na nic nezapomněli. Duchovní aspiranti mohou dělat totéž. Také mají cíl – poznat své skutečné Já. Aby jej dosáhli, musí splnit určité předměty a zkoušky.

Záleží jen na tobě, kolik duchovních cvičení vykonáš a jak přísná na sebe budeš. To je tvoje volba. Jakmile se ale rozhodneš a ujasníš si, co chceš, vytvoření časového rozvrhu pro dosažení tohoto cíle bude dobrou a praktickou pomůckou.

Pokud máš kontrolu nad svou myslí a dokážeš ji ovládat jako televizi dálkovým ovladačem, pak žádná duchovní cvičení nepotřebuješ. Většina lidí to ale nedokáže. Naše mysl je spíš jako staré auto: od chvíle, kdy šlápneme na brzdu, to ještě chvíli trvá, než skutečně zastaví. Někdy zastavíme až ve chvíli, kdy máme nehodu.

Nebuď smutná, pokud se ti nedaří dodržovat takovou disciplínu, jakou by sis představovala. Dělej to, co zvládneš, a nebuď smutná, že něco nedokážeš. Nebuď na sebe příliš tvrdá. Nepotlačuj svou osobnost, ani se nesuď. Dobřej tělu jídlo a spánek v takové míře, jakou potřebuje, na tom není nic špatného. Ale zároveň se příliš nerozmazluj.

Tvá praxe nemusí být dokonalá. Když upadneš, nedělej si z toho těžkou hlavu. Místo toho, abys zůstala ležet na zemi, protože je to pohodlnější, připomeň si svůj cíl, zvedni se a jdi dál. Nikdy se nenech porazit.